Je štěstí prokleté?

Jakým se mám vydat směrem?
Vím, že mi nikdo neporadí,
závodím i s čerstvým větrem,
ale od té cesty, nikdo mě neodradí.

Celý život stále jenom hledám,
ale najít cestu nějak nemohu,
snad až nahoře se s tebou shledám,
na mé cestě, každému pomohu.

Cesta je to příliš krkolomná
a mně pomalu docházejí síly,
proč je láska nepřítomna
a všechny radosti se kamsi skryly.

Na té cestě se mnou, smutek kráčí,
neslyším odnikud žádný smích
a přitom jak málo člověku stačí,
by poznal lásky jako, než napadne sníh.

Teď připadá mně, že mráz pálí,
slunce za mraky sní svůj sen,
starosti se jak velká voda valí,
bojím se, jaký zas přijde den.

Už jsem unavena hledáním,
radost snad nikde nekvete,
ta cesta, je velkým zklamáním,
nakonec i štěstí - snad je prokleté.