Nečekám, že mi odpustíš,
smířila jsem se s osudem,
do svého srdce mi nepustíš,
nikdy už šťastni nebudem.
Proč se to muselo stát,
proč osud nám nepřál?
Vítr příznivý přestal vát,
z nás nikdo - hru fér nehrál.
Kdo z nás se více provinil?
Kdo nás nakonec rozsoudí?
Jen snad to ten osud zavinil,
nakonec nás k samotě odsoudí.
A já si myslela, že do smrti jsi můj,
jak člověk bývá naivní!
Mě už nikdy nepotěší úsměv tvůj,
trápení sám si člověk zaviní.
Sám sis zavinil, sám vše naprav,
jak snadno se to řekne!
Hledat štěstí zase se vyprav,
láskou člověk často měkne.
Nikde není žádná záruka,
je to jako sázka do loterie,
snad vyčerpala tě rozluka,
znovu je třeba - dobít baterie.
PeopleSTAR (6 hodnocení)