Jeden malý život

Bolest má mnoho jmen,
když v noční můru mění se sen.
Když jsme sami sebe vrazi,
před všemi monstry světa nazí.

Když už ti ani ty drogy,
nedovolí se vznášet.
Když se bez varování na ulici,
sesypeš jak domeček z karet.

Ta prázdnota v mysli,
prázdnota v duši,
hlas v hlavě co říká:
smutek ti sluší.

Na jednu stranu umíráš,
na druhou tak moc chtěl bys žít.
Jsi na dně, skoro nevnímáš,
nevíš jak všechno to zlo ze sebe smít.

Deně kolem tebe,
tolik lidí s cílem chodí.
Mezitím co jsou oni šťastní,
tvoje mysl stvůru plodí.

A mezitím co říkáš všem: jsem v pořádku,,
váže ti kolem krku oprátku.

Však ty nechceš se vzdát,
svého práva moct žít.
Stáva se z tebe zloděj,
jen abys mohl když né mysl, tak alespoň tělo nakrmit.

Z krku provaz si ztrhneš,
a budeš se smát,
až zápalku škrtneš
necháš za sebou minulost shořet a plát.

A potom všem se vrátíš, abys ostatním ukazoval z pekla cestu,
vždyť sám moc dobře víš, co znamená pád i vzestup.