Jedna chvíle

Krvavou rukou dopis píši Vám,
pro koho já tady vlastně žít mám?
Uplakané oči, od lásky a smutku,
nic nezabrání tomuto hroznému skutku.
Dřív všechno bylo růžové, milé
ach jak mi chybí ty krásné chvíle.

Všechno to začalo v dávnější době,
kdy zahleděla se já hloupá v tobě.
Srdce mi stonalo a mysl kvetla,
jak já se v tobě strašlivě spletla.
Vidět tě s jinou to byla hrůza,
připadla sem si jak nějaká lůza.

Už jsem si myslela že se mnou je ámen,
když v tom my na srdci přibyl další kámen.
Hádky mých rodičů já těžce nesla,
bože jak já jsem hluboko klesla.
Pak přišla další, strašlivá rána,
bratrovi se otevřela nebeská brána.

Čekala jsem jen na poslední facku,
jakoby osud říkal:"Ty fracku!".
Přátelé odchází, nikdo nechce znát trosku
a co poslední kapka? Mám nádor na mozku!
Než čekat na smrt, zabiji se sama,
zemřu svou rukou a čistá jak panna.

Na papíře kapky slz, zbývá jen podpis,
jsem prostě k ničemu zralá na odpis!
Loučím se s Vámi i s těmi co žili,
se všemi co tvrdili, že pro mě tu byli.
Žiletka v ruce, teď je ta chvíle,
zbývá jen kousek, jsem blízko u cíle.

Až první kapka krve na zem spadne,
je jisté že můj život jak květina vadne.
Srdce už pomalu přestává bít,
vem si mě bože, už nechci žít.
Až po mé smrti lidi litovali,
že možnosti pomoct se kdysi vzdaly.