Jsem stahována

Jsem stahována temnotou,
utápím se ve svém těle,
čekám za tou mlhou,
až svitne naděje.
Jeho úsměv na tvářích,
ukládá se do mých očí,
nevím, jestli je to hřích,
to není mou jedinou starostí.
Oči má laskavě hravé,
plné lásky ale i bolesti,
krásně modré,
občas plné lítosti.
Každé naše setkání,
probudí radost mou,
zkrátka je mou na náplastí,
která zůstává se mnou.
Bolesti se nadlouho zbavit nemůžu,
všude kolem mě se táhne,
jako rozteklé žužu,
jež sladké nadlouho nebude.
Teď jsi mě zranil,
do srdce vryl jsi mi dýku,
novou dívku jsi poznal,
a mě znovu uvrhl do zmatku.
Pláču jen kvůli tobě,
byl jsi mou nadějí,
všechno v mém těle,
prohnívá bolestí.
Odešel jsi rychle,
já však nezapomněla,
větrem se stále nese,
to, jak jsem tvé jméno volala.. ❤️