Kapka naděje

Tam, kde už nezbývá místo na pochopení a lásku,
je čas vyrazit na cestu trnitou a dalekou,
tomu, komu jsi chtěl obětovat svůj život a uzavřít i bláznivou sázku,
do míst, kde už je jen nicota a říčky zde už netekou.

Přivítá Tě jen prázdná náruč, nikoho není, kdo slzy Tvé z tváře by osušil,
beznaděj sužuje Tvé bolavé srdce a myšlenky máš černočerné,
však zbývá ta kapka neochvějné naděje, vrátit se k lásce, vždyť přichází ten, kdo by Tvé srdce slepil a rozbušil,
zříš znovu něžnou tvář a city vzplanou, to není pouhopouhý sen, ba pravdy pravdoucí a věrné.

Umění odpouštět – to jedno z obdivuhodných lidských gest,
dodá Ti novou sílu a odvahu, povstanout z popela a jít dál,
je jedno, když na rozcestí bloumáš – kudy vydat se – jednou z cest,
už prokázal jsi svou udatnost a čest – jsi sám Artuš – velký to král.