Uléhám s pocitem viny,
vymanit se z jejích spárů nemohu,
děsí mě strašidelné stíny
a nemohu najít správnou polohu.
Ten přízrak viny je tu se mnou,
každou noc mě navštěvuje,
mé prosby o pomoc, s nikým nehnou,
pak o lecčems člověk uvažuje.
Proč jsem ještě na tomto světě,
když pro mě už slunce nesvítí,
rozsudek zazněl pouze v jedné větě,
a zlý ďábel mě chytil do sítí.
A nikdo není na blízku,
kdo potěšil by moji duši,
vyprávěj o tom něco sluníčku,
jen strachy, srdíčko pak buší.
Kdy budu moci sladce spát?
Snad až andělé mě zavolají k sobě,
pak krásné sny budou se mi zdát,
se svou vinou, odejdu pak k tobě.
PeopleSTAR (7 hodnocení)