Když vzkvete pitomec - Raven

Jaro se hned pustilo do přehlídky
pyšné je na své dílo, všechny kytky
nic ale není tak překrásná věc
jako když zčistajasna vzkvete pitomec

od dětství sbíral skvělé barvy do okvětních plátků
jak týral učitele, mučil matku
a vůbec otravoval celkem všude
jen dejte na má slova, z něj něco bude

tak hlupák sílí, roste jako z vody
tříbí se v neznalostech - první plody
a blbost po úsilí převelikém
činí ho v šťastné chvíli úředníkem

život byl krutý, teď má barvy, chuti
rozkvetou lhůty, lejstra, zamítnutí
leč hloupost skromná není, chce-li více
pak najde uplatnění v politice

i horší lodi přes oceán pluly
blbec je, tak to chodí, bez skrupulí
čas se nám zlomil, dneska není včera
na troubu bez svědomí čeká kariéra

dost vlastních strastí, dluhů, mávnem rukou
pitomci všeho druhu už na vrata tlukou
kupředu táhnou směle, neboť mají úkol
zatímco spíme, v těle dolce far niente
stanou se ředitelem, carem, prezidentem