Kosti

Proč si znovu v ráji nežiju a blaho neprožívám, protože sám sebe odpuzuju a na svůj odraz se nerad dívám.
Jak sám se sebou můžu být, raději na dně hrobu budu hnít.
Ze židle se zvednu,krumpáč a lopatu si vezmu.
Co nejhlouběji do lesa se vydám, do kroku přidám.
V lese hlubokém došel na místo a v hlavě mu vše přelítlo.
Začal kopat jámu a říká, na život si sáhnu.
Z té jámy bude můj hrob,teď hlavu sklop a spoj ruce.
Pomodli se naposled a pak kulku si vžeň do hlavy hned.
Jeho tělo padlo do hrobu, svůj život bral za prohru.
Proto teď jeho tělo na dně leží a okolo dál svět běží.
On výjimečný nebyl,smutnej život zažil.
Nikomu se po něm nestýská, každá vzpomínka na něj v lidech usychá.
Na konec nezbydou žádné vzpomínky, žádné činy, on zmizel s nimi.
Jen v hloubi lesa jsou v jámě kosti jeho, to je vše co zbylo zněho.