Kroky

Stalo se to jednu noc, byla tma a hledal pomoc.
Bloudil po ulicích, jak toulavej pes,v té tmě naněj přišel běs.
Měsíc svítí na cestu,noc se halila do děsu.
Toulal se nocí,tmou, někdo chodí za tebou.
Slyśí kroky opodál, je tam smrt a strach dostával.
Náhle ho potěle zamrazilo,zlo tmou dorazilo.
Proč chodil jsem tam,na to se teď ptám.
Já,ale tam jsem,slyším, pro tebe si jdem.
Kroky nocí se blíží ke mně a začíná my být divně.
Jen siulety vidíš před sebou v záři měsíce, toho děsíš se.
Provedou mě cestou poslední, ještě chvíli jsem nad zemí.
Půjdu tedy snimá, náhle my je zima.
Chlad sebou přinesly, jsou bez citní a mě odnesli.
Na místo kde naposledy uvidím svět,představým si krásný voňavý květ.
Vykopaný hrob tam na mě čekal a já si v duchu říkal.
Tady u té jámy všechno končí, svět se stebou loučí.
Tam spočine mé tělo, před výstřelem hřmělo.
Konec je tu,teď se nepletu.