Krutá realita

Jak báseň o jámě lvové,
jak píseň o nitce snové,
i já budu vyprávět příběh, ale né můj,
tak zastav se prosím a chvíli stůj.

Bude to o dívce která měla život těžký,
ve škole jí šikanovali, uráželi,
a doma jen na práci jí měli,
tak nedivte se, že její cit byl křehký.

Neměla nikoho, komu by mohla věřit,
nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit,
Chyběla jí láska, soucit,
to že nikoho nezajímá, byl pro ní srdcervoucí pocit.

Když takhle jednou šla zase smutná do školy,
se slzami v očích pozorovala všechny šťastné lidi v okolí,
rozhodla se za školu jít,
a už vůbec nic neřešit.

Jenže celou cestu ke škole šel za ní její učitel třídní,
tak musela jít do školy, kde na ní čekali spolužáci bídní,
hned jak do třídy vešla, čekal jí výsměch zas,
ale co bylo nejhorší, že jí vůbec smutkem neubíhal čas.

Kdyby byl alespoň důvod, proč by se jí měli smát,
jenže on tu nebyl, a přesto jí nikdo neměl rád,
nejhorší na tom bylo, že to ta dívenka moc dobře věděla,
pro mě to byla hrdinka,protože se k tomu několik let čelem stavěla.

Škoda že už tu s námi není,
ale nebudu utíkat od tématu a vrátím se zpět do centra dění,
když končila ta nekonečná školní chvíle,
rozhodla se že to všechno provždy ukončí a zahodí své cíle.

Do šatny šla a obléknou se chtěla,
jenže někdo jí ukradl věci, ale kdo to nevěděla,
tak vzala svůj smutek, to jediné co ještě měla,
trpící šla zimou, která se jí zakousávala do těla.

Rozhodla se domů jít,
s rodiči se rozloučit,
chtěla jim říct že má je ráda,
jenže oni jí jen ukázali záda.

Brečela a křičela, miluji tě mami,
ale rodiče stále jen otočení zády stáli,
neposlouchali jí, jen se smáli,
a zahledění byli na něco v dáli.

Tak se sebrala a vydala se na svou cestu poslední,
o tom že chce své utrpení skončit, lidé vůbec nevědí,
ani její vlastní rodiče,
a to jí bolelo nejvíce.

Na skálu vysokou vylezla znavená,
hned jak trošku vydechla, dolů skočila,
ve vzduchu se jak lístek dokolečka točila,
a to všechno jen proto, že na tohle nebyla stavěná.

Jen proto, že jí došli síly,
že už po těch dlouhých letech bolesti, přestala mít kousek víry,
že už to vše prostě nechtěla snášet dál,
a že nebyl nikdo kdo by jí na té skále v cestě stál.

Nikde žádná opora, jen nedostatek sil,
všude jen smutek, který se jí v srdci skryl,
nikde pro ni žádné štěstí zkrátka nebylo,
jenom to špatné se jí stále drželo.

Možná to byl zázrak co se stal,
když si Bůh její život nakonec zpátky k sobě vzal,
snad šla chudinka do nebe,
kde špatně jí jak doufám, nikdy víc už nebude....