Květina...

Až uschne květina na moji zahrádce,
přijdu si naposled ve smutku přivonět.
Poklonit životu, tak jako v pohádce,
neboť už nespatřím barevný její květ.
Uprostřed zeleně splyneme v objetí,
tak jako kdysi v jediný kmen,
než duše s noblesou k nebesům vyletí
a já zde zůstanu v ten soudný den.
Trápím se otázkou, zda nejsem vinna,
možná že zalévat měla jsem více.
Bez vody na slunci mi lidé zhynem,
i za tebe hoří lásko má svíce…