Lhostejná mlčení

Jsme pořád spolu, však míjíme se mlčením
když sedáváme u prostřených stolů.
Zapínáme televizi s vidinou vykoupení
ze zoufalého ticha,
co nám už podezřele dlouho na záda dýchá.
A mezi námi? Vřelé city vystřídala mrazivá lhostejnost.
A to jsem ti tolikrát chtěla říct, jak mi chybíš.
Jak postrádám tvá vřelá objetí a tvůj smích,
setkání plná dojetí
a ty neutuchající hovory o naprostém nic.
Čekám i na tvé upřímné povzbuzení,
však nedočkám se ničeho.
Tys odešel z mého života.
Nečekám, že se ještě někdy vrátíš...