Loučím se...

Stál jsi na zastávce autobusu
a já snila o tom, že dostanu pusu.
Tvé vlasy tančily v poryvech větru,
tvé tělo vyklouzlo z jemného svetru.
Oči ti zářily jako svit hvězd,
jak okna domů z tisíců měst,
pohled na tvé rty mi nedopřál spánku,
ruce tvé jak dotek jemného vánku.
Tvé krásné srdce však nebije pro mě,
jsem jako návštěvník v neznámém domě.
Nebudu snít, nemá to cenu,
když mé jméno není v tvém menu.
Chtěla jsem tě kdysi a pořád to cítím,
bez tebe budu jen prázdným bytím.
Buď mě miluj nebo už jdi,
postav mezi nás kamenné zdi.
Loučím se.
Už se prosím nevracej...