Říkejme jí třeba Marta,
Ji odhalí i každá karta,
Nemá víry přečisté,
Ale za to kráčí cestou řečiště.
Pícha a arogance jsou ji cizí,
Avšak neskrývá svoji vizi.
Ta vize co budoucnost nám odhaluje,
V zádí trupu nám minulost zpět inhaluje.
Vlévá se do plic, těch měkkých slov,
Už v nás přetékajíc, teď v tom citu lov!
Láska je slovem mudrců modrých,
Avšak mít rád, je slovem lidí dobrých.
Proto neberme si do úst světce,
Neboť vymknout by se nám to mohlo lehce.
Ten panáček sedíce na mraku,
Co tam žije už po věky.
Ten nás svými slovy miluje,
Ale života nám svojí sílou irituje.
My darujeme mu kus života našeho,
On jen sedí a hledí, na toho našeho.
Co denno denně svou modlu obrací v něj,
Jen tak dále a tiše se měj.
PeopleSTAR (7 hodnocení)