Mezi Řádky

Běžím ke dveřím zahrady
beru za kliku, západ slunce schovaný
jako skála za vodopády.
Melodií flétny místo inkoustu, myšlenky jsou vypsaný.
Vdechni vzpomínku, nech ji vtisknout do moře plujícího v krvi.
Bludiště utopené v jádru země
kousky z tebe, kousky i ze mě
učí se plavat v tom novém světě.
Mlčíš, ale tvé oči mluví místo tebe,
že šumící moře vyschlo a minulost už jen zebe.

Hlas uvízl v knihách,
ve vlnách moudrosti
jenž se musí teprve naučit.
Husí kůže v nahotách
lidské bdělosti
chce oheň na dně jezera pokořit.
Na jazyku hořkne tabák z cigarety
do uší doléhá vzdálený zvuk flétny.
Něco se snaží říct. Obnažená těla
skrývají svá tajemství v ozvěnách.
Nálada vylitá na talíř. Z očí stejně však vyčteš nejvíc,
zbytky končí v nevypraných kalhotách.