Mít moc v noci snít,
bloudím když mesíc září,
aspoň ve snech si žít,
stále vesele se tváří.
V sobě smutek nosím,
jemu jen tiše závidím,
marně o pomoc prosím,
vnitřně se už zabijím.
Konec bude mého smutku,
chci se vykoupit,
kolik musím udělat dobrého skutku,
nechci v noci bloudit.
A se slzami v očích na tebe vzpomínat,
zabíjet lásku kterou k tobě chovám,
jen sebe mohu už proklínat,
lásku už jen tak neschovám.
Mít moc ještě se nadechnout,
vrátit mé činy zpátky,
oči si vodou opláchnout,
za zlé činy jsou to zplátky.
Nemusela bych se dívat jak trpím,
krvinky z těla mi utíkají,
když v kaluži krve slzy roním,
smutečně se vůbec nechovaj
PeopleSTAR (0 hodnocení)