Moře Tvých Snů 1. část

Srdce mé je k tobě spoutané.
Bílými řetězy, z lásky kované.
Ty jež nadlidskou sílu mají
a zlomit se už nikdy nedají.

Světlo břehu vidím denně,
jako bych se nadnášel na mořské vlně.
Štěstí, jež oceán mi skrývá,
o mé lásce večer mi písně zpívá.

Bílé skály u pobřeží silné jsou,
kde tíhu bolesti a ztráty unesou.

Vracím se s elánem, vracím se domů,
kde dnes moje milá v náručí tvém budu
Zpíváš mi píseň.
Šeptáš mi slova,
jako bych byl už tisíc let na moři a ne doma.

Maják mi probouzí večerní cestu.
Do rána lásko,
snad už tam budu.
A až písek snů ze sebe smyji,
najdeš mě stát před našimi dveřmi.

Vyčkej času má lásko.
Ulehni ke spánku jemnému.
Protože, až se vrátím.
Uvidíš svého muže u prahu.

Šťastného a silného.
S láskou kouzelnou a jedinou.