Mrak:(

Mám nad hlavou mrak
chce mě zabít ale nedá to znát.
Jsou v něm všechny vzpomínky které jsem zažila
i ty černé myšlenky že bych se zabila.
Všechno se mi stále vrací
má budoucnost je v těch mracích.
Každý myslí jak jsem věčně v pohodě
jenže já už nechci nechat svůj život jen náhodě.
Nevím proč se uvnitř cítím pořád takhle debilně
je to dávno co křičela jsem:Né prosím nebíj mě.
V hlavě se to ale pořád honí
nikdo ani netuší že to stále bolí.
Jsem strašně zvědavá kdy budu mít štěstí
chci aby mi ona řekla že kvůli mě nespí..
Nemůžu být pořád přece takhle naivní
proč jsou všichni kolem mě takhle protivní?!
Můj život už dávno ztratil grády
je to tím že už mě ve třídě asi nemaj rády?
Co by se stalo kdybych tu nebyla?
kolika lidem bych chyběla kdybych už nežila?
Tiše se ztratím do vlastního světa
stačí mi k tomu jen jediná věta.
Dlouho jsem neslyšela ty 2 krásná slova
nebaví mě začínat pořád od znova.
Miluji tě nikdy tě nebudu mít
Miluji tě nikdy mě nebudeš chtít.
Je to hrozně těžký brát tě jako kamarádku
k tomu co k tobě cítím mi postačí pár řádků.
Měla bych ze sebe přestat dělat blbečka
protože pak toho hodně zameškám.
To je konec mojí trapné básně
Popsala jsem to ale všechno krásně.