Krychle mého pokoje plná je celá
Měsíčního svitu. Jako citadela.
K večeři sedám, zapaluji svíci,
ke rtům pohár zvedám, koukám po měsíci.
Ten se tiše směje, spiklenecky mrkne,
pak se trochu zhoupne, ve mě náhle hrkne.
Snad mě trochu láká k výletu, až dojím.
Má však smůlu, chlapec, já se výšek bojím.
Zahalil se stínem, uražená tvář,
opojen mým vínem podává mi snář.
Měsíčního svitu. Jako citadela.
K večeři sedám, zapaluji svíci,
ke rtům pohár zvedám, koukám po měsíci.
Ten se tiše směje, spiklenecky mrkne,
pak se trochu zhoupne, ve mě náhle hrkne.
Snad mě trochu láká k výletu, až dojím.
Má však smůlu, chlapec, já se výšek bojím.
Zahalil se stínem, uražená tvář,
opojen mým vínem podává mi snář.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Májová pohádka
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
Kdo by se měl bát Karkulky. Vždyť, když to tak vezmete, přeci od ní neutekl nikd...
Duše lásky
Černá duše se stále drží mé křehké tělesné schránky a s neoblomnou výdrží tu tvo...
Moc přátelství
Snažím se o tebe opřít jako o rozhlednu, přesto že vím, že tě mám vlastně v nedo...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva