Naposledy

Vysoko v horách utrhla se lavina pocitů.
Má vina, nejsi tu.
Jen místo prázdné vedle mě tu hřeje a já tě odvrhla do závěje.
Nejhlubší jámy našich vět. Slova v ozvěnách se ztrácí.
Svět v této chvíli míjí zatmění.
Jeden pár kroků když tu schází, v samotě smutně plyne čas.
Tak ještě jednou, naposledy kdybych směla slyšet tvůj hlas.
Šeptal mi něžná slova od ucha k uchu uměl hřát.
Kolikrát pomohl utěšil.
Můj den do krásy strojil.
Život pil z poháru společného.
Jen pro dva páry našich rtů.