Když je ticho,
slyším ty duše.
Co uvadli,
rychlostí růže.
Klesat ke dnu,
jen na to se zmůže!
Sama si může za to,
jaké bude čelit hrůze!
Přála by si milost,
volbu transfůze!
Boužel je tak černá,
že ani dárce ji nepomůže!
Silně pláče,
krutě naříká!
Jenže každá čistá duše,
pomoc odmítá!
Ještě bude,
její cesta trnitá!
Jelikož do horoucích pekel,
duše odlítá!
A tak je tu něco,
co mi dělá starost.
Falešná tvář,
projevující radost.
Která cítí,
v duši zchátralost.
Její intenzita,
se proměnila v liknavost!
A tak se snažím,
projevit laskavost.
Nechci slyšet naříkat další duši,
mám pro to slabost!
Přeci pak už ji nečeká,
žádná shovívavost.
PeopleSTAR (1 hodnocení)