Naše beznaděj 29. 8. 2014
Až večeru slunce ustoupí
a za ním pak černé noci,
naše těla chlad prostoupí
živý stín zmizí bez pomoci.
Kdo komu by měl pomáhat,
takových rukou zde není,
lakota se bude rozmáhat,
člověk se v dravce mění.
Na dvorku schoulená babička
vzpomínky zametá smutně,
před chýší zborcená lavička,
dobře ví, co přijde nutně.
Z oblohy život nosila vláha,
otroctví doby dnes ničí naději,
nikdo tu nemá žádná práva,
jen zrůdám se žije snadněji.
oor -
PeopleSTAR (0 hodnocení)