Nční toulky

Ach ty nicoto protřelá,
jenž tvými vzdechy kráčel jsem
já osamocen. Touha mi slzy do očí vetřela
po letmém obětí toužil jsem.
Motajíc se opilý
slaným deštěm svých očí
čekajíc alespoň na pohled milý,
jenž přinese pro mne nebeský kočí.
Avšak stejně jako duha zvracející
nechce se zvratky nic mít
jsi nicoto pán sluhovi nepřející,
že nutíš mě v žalu krásy hnít.
Kéž bych se rozplynul do tmy
vsákl se jako ingoust do papíru
vrátil ti pohled letmí
a propadl se do magického víru.
Já však pořád temnotou dál kráčím
světlu lamp nenávistně zářících se vyhýbám
pohledy svými po zdech omšelých zvráceně tančím
a za popelnicemi z malicherností lidí zvracívám.
Doufám v opuštěné ulice
v liduprázdná nároží
v parky plné munice
a silnice s náloží.
Protože ty jsi má matka, temnoto
ta jejíž prs mne myšlenkami kojí
a ty jsi můj otec, chlípná samoto
co mě do dne v hedvábné brnění mé vůle strojí.