Rozzuřené přírodní živly,
moc nám spát nedají,
v hlavě, myšlenky černé se mihly,
zvířata i lidé - úkryt hledají.
Nebesa se na nás zlobí
a my nemáme sílu se jim postavit,
když svých otěží se chopí,
už běsnění nelze zastavit.
Jen smutně můžem přihlížet,
jak velkou sílu příroda má,
její požadavky nejde přehlížet,
třeba je začít - zase od Adama.
Zmizely meze, lesy, remízky,
místo nich jsou holé pláně,
nadělané škody, velké stojí penízky
a je pak smutné - dívat se na ně.
Máme z každého běsnění strach,
ale člověk je nepoučitelný tvor,
to on je přece přírody vrah,
nač je mu teď - ten jeho vzdor!
PeopleSTAR (8 hodnocení)