Láskou už mám srdce zlomené,
k malé kapličce pomalu stoupám,
tam vedou staré schody kamenné,
v jeho uzdravení stále ještě doufám.
Nebylo na tom vždycky stejně,
přece nedávno ještě pro lásku bilo.
Některé věci zdají se tak samozřejmé,
jenomže z lásky, prach málo zbylo.
Takhle to často v životě chodívá,
nejsi určitě první ani poslední,
kdo najednou jiným směrem se zadívá
a láska, co tu byla, pomalu odezní.
Snad někdo nahoře, osud náš řídí,
pomůže a rád pomocnou ruku podá,
to když do propasti člověk najednou se řítí.
Vždycky povzbudí a novou sílu dodá.
Někomu životem tolik lásek proletí,
jen já si myslela, že mám tu jedinou.
Než se ale naděješ, s větrem kamsi odletí
a čekáš, že přijde nová každou hodinou.
Pak na tvé dveře zaklepá nesměle,
trochu se rozmýšlíš, zda ji pustíš dál.
Proč ne, vždyť tváří se tak vesele,
pak člověk pozná,že zbytečně se bál.
PeopleSTAR (30 hodnocení)