Sedím pod jabloní,tou co sázel kdysi dávno děda,
dívám se do její koruny,jak s listy vánek pohrává si,
náhle tmavý mrak usídlý se nade mnou a louka náhle je tak šedá,
jak má duše,co stejně jak ta jablon,byla svěží kdysi.
Ted už není moje duše,takřka vubec štastná,
asi navždy zahalil ji závoj smutku tmavý,
jež mysl pohlcuje a jen občas dostavý se vize krásná,
však když usnu,dostavý se lepší svět,bohužel ten snový.
Asi jsem byl z jiné doby vhozen sem,
nebo z jiné galaxie,kde je štěstí všude dost,
proč jsem zde,když není pro mne tato zem?
Prostě životem jen procházím,jako nevýtaný host.
PeopleSTAR (12 hodnocení)