Nešťastná láska.

Byl tuším prosincový den a ona poznala chlapce,
už od začátku se jí líbil, později se zamilovala,
nevěděla co díl a proto svěřila se kamarádce,
do té doby, skvělejšího kluka nepoznala.
Dobří kamarádi byli, však nic jiného mezi nimi nebylo,
chtěla s ním být, hladit ho, líbat, s ním se smát,
byla zoufalá a proto nic jiného jí nezbylo,
než najevo mu své city a srdce dát.
Každý den myslela na jeho úsměv, vlasy, oči,
doufala že on myslí na ní a tají se jí dech,
když ho vidí.., má pocit že svět se kolem točí,
měla ho pořád ve svých snech.
Později si on ale uvědomil že jí miluje též,
oblékl si bundu a běžel za ní hned,
chtěl jí říct, co k ní cítí, doufal že dřív než...,
POZDĚ! Její tělo je studené jako led.
Brečí, lituje, nechce už žít,
v ruce žiletku drží,
chce s ní navždy být,
nikdo už ho nezadrží.