O Tobě sním..

Když slunce vychází, začíná nový den,
odkrývám peřinu svou,
už skončil ten krásný sen,
co byl jen o nás dvou.

Drželi jsme se v něm za ruce,
do očí jsi se mi díval,
přinesl tucet růží,
zamilované písně zpíval.

Říkal jsi, že mě máš víc než rád,
že mě nadevše miluješ,
v realitě jsi jen kamarád,
ve snu mi obrázky maluješ.

Proč se budím se slzami v očích?
Asi protože pro Tebe znamenám víc,
ale jen ve snech mých,
ve skutečnosti pro Tebe nejsem nic.

Obejmeš mě? Bude to jak jsem si přála?
Budeme se spolu smát?
Za Tvou lásku, já vše bych Ti dala,
ale co si budu lhát?

Nikdy spolu nebudeme, jsem naivní,
nebudeme se líbat a smát se spolu,
má přání se nikdy nevyplní,
mířím jenom dolů.

Nechci zapomenout na Tvůj smích,
ani na Tvé oči krásné,
na lesk, co byl v nich,
o Tvém těle bych mohla psát básně.

Je to těžké, smířit se,
s tím, že nikdy nebudeš můj,
že nikdy nebudeme líbat se,
že když pryč půjdu, neřekneš stůj.