Odpověď

Jako vadnoucí květ, jako tající led,
se nám rozpůlil svět, pro pár ostřejších vět...
Jako bez vůně růže, jako přítel, co nepomůže,
bylo to krásný, ale bylo toho málo.
Já však říkám Ti vážně, že i tak to za to stálo...


Tys odešel a já se změnila, začla jsem lhát... Proč?!
Protože nežiju, lituju, vím a ignoruju.
Protože předstírám, pohádky vykládám,
o tom, jak statečná jsem...

Kdysi jsem bývala, možná... Ale teď?
Vždyť nejlíp útočí obrana...
A tak všechny soudím a škatuluju,
přitom sama do těch svých krabiček nepasuju...

Chtěla bych jít dál, srdce však na místě stojí,
asi čeká, až otočí se svět, a jeho druhá část s Tebou vrátí se zpět...

Musím se ptát, co je lepší? Čekat nebo jít dál?
Jít dál a doufat, že mě vážně jednou doženeš?
Že mě chytneš za ruku, strhneš zpět a políbíš?

Stejně tak jako Ty, i já odpověď znám...
A proto vím, že musím jít dál a snad věřit, že stihneš se vrátit.
Že vrátíš se dřív než bude pozdě, dřív, než se jednou provždy za mnou zavře hladina moře.

A tak já skáču, co říkáš? Zavírám víčka a kráčím k útesům...
Kráčím však s nadějí...
S nadějí, že stihneš se vrátit, že chytíš mě za ruku a vyneseš zpátky...

Zpátky ke hvězdám, které patří jenom nám....
Vím, že to dokážeš, tak, prosím, nezklam...
Ta víra v Tebe je to jediné, co já teď mám....