Odpusť mi

Láska umírá a bolest přichází,
i nebe pláče a slzy velké roní.
Všechno krásné najednou odchází,
jenom ty květy stále stejně voní.

Jak strašně pošetilé je si myslet,
že s námi tady navždy láska zůstane.
Snad i ona vydala se na daleký výlet,
sama ani trochu netuší, co nastane.

Přeji si, abychom se spolu opět potkali,
je jedno kde, ale ať lásky přijde brzy!
Každý den bychom nitkami lásky protkali,
že ublížila jsem, teď mně strašně mrzí.

Den zhasíná a já o odpuštění prosím,
vrať se s prvním paprskem sluníčka,
teď v sobě jen smutek a vinu nosím,
počkám, co večer poradí mi hvězdička.

Hvězdičky na obloze září a jenom mlčí,
jako by chtěly, bych potrestána byla.
Proč i ony tolik mne stále jenom mučí,
z poháru hořkosti dlouho jsem už pila.

Odpusť mi, a jen v dobrém na mne vzpomínej,
ty navždy zůstaneš v srdci mém.
Co spolu jsme prožili, v duchu si promítej,
snad zůstal střípek lásky i v srdci tvém.