Odpusť...

Odpusť...

Odpusť mi prosím, že neumím
Ti do náruče dát víc nežli se Ti do ní vejde
Odpusť že slůvek k pohlazení nemám víc
však co už na tom asi sejde...tak prosím odpusť

Odpusť mi že neumím
Ti ukázat jak slunce zrána
ze tmy do světla vstává
jak vlhce voní podzimní listí
i budí se jarní mladá tráva
jak chladí a vane vítr
a odfoukává vlasy z Tvého čela
a jsi přitom krásná tak
jak by to žádná jiná nikdy neuměla,
jak po obloze lehce plují mraky
já doufal jsem s Tebou se vznášet taky,
jak chutná doušek čisté vody
jak vejít z nepohody do pohody ....prosím odpusť


Odpusť mi prosím, že neumím
Ti do náruče dát víc nežli se Ti do ní vejde
Odpusť že slůvek k pohlazení nemám víc
však co už na tom asi sejde..
když neumím
pohladit tak Tvou dlaň,
aby Ti za to život stál... tak prosím odpusť