Nemůžu vystát jeho přítomnost
a co teprve sdílet jednu místnost .
A dnes, toho krásného večera
ještě tuhle noc jsem v okně brečela.
Řekl že nemá snahu zajímat se o mě
já už ho nestrpím ve stejném domě !
V okně jsem seděla a potichu kouřila
dlouho jsem přemýšlela komu jen jsem to věřila.
Stále řeší jen peníze a chlast
moje srdce neslepí ani náplast.
Nemůžu pochopit jeho drzost
snad jednou překoná tu svoji hrdost.
Mé city jsou jako led
doufám že vypadne a to teď hned !
Buďto vypadne on nebo já
tohle se nedá trpěti dál !
Tiše dokuřuji svou druhou cigaretu
a v duchu doufám že se v něm pletu.
Za vše prý může jen moje chování
už mě ty keci k šílenství dohání !
Se slzami na tváři jdu spát
zítra se zase falešně smát.
Tvářit se že se nic nestalo
už i mě to do kolen dostalo.
PeopleSTAR (2 hodnocení)