Peruť zmaru

Na kavalci chlapec leží
orlí křídla zdobíc klopy,
čas mu plynně, líně běží,
v tváři dospělosti má již stopy.

Náhle ticho poplach tříští,
hrůza prostupuje bílou zdí,
sirény svou ódu vříští,
co má přijít každý ví.

Spěšně svůj letoun si hledá,
tu plechovou, řvoucí past,
Do kokpitu hrdě sedá,
jdoucí bránit svojí vlast.

Kulka stírá z křídla lak,
výkrut vpravo, střelmhlav pád,
nebe trhá neprostupný flak,
osud se jal život brát.

Perutě již hrdě brání města,
dávná sláva je již pryč,
zbraně nahradily ctnostná gesta,
příčinou jest lidstva chtíč.

Mladý pilot v ohni zmírá,
krutě skončil jeho let,
fotku dívky dlaní svírá,
nevrátí se za ní zpět.

Polní trubka teskně zní,
Lid mu klade k hrobu kvítí,
klidným spánkem navždy spí,
jeho hvězda nebem svítí.