Podzimní sen

Podzim s barvami si hrál,ve mě byla černá tma,jak bych nad propastí stál,s přivřenýma očima.Jak na nebi hvězda jasná,jak vločka která na dlaň spadla,zjevila se dívka krásná,až mě zvedla ze sedadla.Hnědé oči plaché laně,vlasy jak noc zimní černé,celý den se koukám na ně,na ty oči koňům věrné.Rozzářil se celý svět,od té doby zase sním,snad v životě naposled,ve své štěstí doufat smím.Život trable přináší,není na tom světě sama,chtěl bych loukou běžet s ní,jako koně s klisničkama.Na té louce potom ležet,hladit její krásnou tvář,koníčky ty nechat běžet,vnímat jenom slunce zář.Láska je však divná věc,srdce bolí,v hrudi píchá,jak když lezeš na kopec,někdo jí už nerozdýchá.Bylo krásné aspoň chvíli,doufat v lásku nádhernou,člověk je tvor co se mýlí,propad se svět podemnou.Zůstane však v srdci mém,jako v kleci zlatý ptáček,jak slunce před polednem,krásný milý usměváček.Jsem šťastný že vůbec jsi,vločko sněhu na dlaň spadlá,jako krásné počasí,jak květina co neuvadla.