Polibky smrti...

Pochodeň vzplála,
každý chce žít,
ta co dnes hrála,
nemusí příště již tady být!

jezero ztichlo,
šumí les,
to co dříve býval tikot,
dnes je šelest!

ty stále chceš žít,
a smrtka se směje,
chceš dál tady být,
ji smích chladný hřeje!

kosa se prolétla vzduchem,
kapky krve prýští,
výkřik linul se tvým citlivým uchem,
to vše díky její zášti!

k zemi padlo tělo,
tiše bez prodlení,
jako by tam zůstat mělo,
se Smrtí zahrávat si radno není!

řezavý smích line se světem,
na kose stříbrná nitka,
Smrt je odkaz našim dětem,
co dřív bezstarostně si hrála!

polibek smrti,
zdá se ti kluzký,
však stejně pánu i pážeti,
to ctí každý mužský!

svůj závoj temna odhodila,
dívka temná,
přítele svého políbila,
jen sobě je věrná!

přes noc kosou mává,
ve dne krásná je,
polibky ona, Smrt rozdává,
ona mrtvá je!!!