Je tiché a mlhavé ráno,
ale jen do chvíle kdy ozve se,
Ty krávo! Ty pitomá náno!
Pak jen brek a křik rozlehne se
Sousedé se na sebe zděšeně dívají,
raději se odvracejí,
než skoncovat s tou tyranií,
co opět děje se jí.
Nyní dívka sama sedí,
jen srdce buší prázdnotou,
stale sedí a jen brečí,
snaží se nicotu okout temnotou
A tu dívka do koupelny letí,
neví co dělat má
a se žiletkou v ruce přemýšlí,
tohle se nedělo, když byla maličká!
Dívka sedí v koupelně samotná
chladný kov již boří do své bledé kůže
a několik praménků krve z ruky už stéká,
krev karmínová, jak okvětí růže.
Poslední její naděje na život,
dívce z ran jejích vytéká,
již doznívá srdce tlukot,
a dívka v kalužině krve navěky usíná ...
PeopleSTAR (1 hodnocení)