Pravda nebo sen

Vím,že jsem slyšela ptáků zpěv,
který se proměnil ve strašný hněv.
Srdce buší, vítr vaje.
Osud s námi teď krutou hru hraje.
Jak dítě si hraje s plyšovým medvídkem,
život ti uteče jak jeden den.

Oči mě pálí a slzy po tváři stékají,
slyším jak mi duše mrtvých šeptají.
Vidím děti co hrají si na louce než smutný osud je pohltí.
Vidím jak pláčou a slzy hltají.

Pak uslyším nějaký křik,
byl to jen pouhopouhý okamžik.

Viděla jsem ženu,
ženu s malým děťátkem.
Ta žena slzy ronila
a já s ní tu bolest cítila.
Tu bolest plnou beznaděje,
viděla jsem, jak celá se chvěje.
Najednou slyšela jsem hlas,
hlas mrtvých obětí tvých,
hladem po krvi běsnících.

Duše mrtvých nade mnou se vznášela,
bylo to zvláštní já je viděla.
Viděla jsem smutek v nich.
cítila jsem jejich hřích.

Kroužila nade mnou ta mrtvá těla,
mrtvá těla rozebdělá.
Kroužila jak mouchy nad masem z dítěte,
jak dítě tvojí obětě.

Pak najednou uslyším umíráček,
nemůžu spát
mou duši objímá chlad.
Cítím jak vrátit se chtějí zpět,
už nechci je vidět.
beru nůž do ruky přijala jsem ďáblovy ponuky.

teď cítím ve své duši klid,
cítím, že na těch na kterých mi záleží jsou v pořádku,
a že má smrt je na denním pořádku.