Princezna

Princezna za oknem bez mříží,
prince na bílém koni vyhlíží.
Zda v souboji utká se o její sličnou ruku,
jak amorův šíp vystřelen z luku.
Plna je napětí, čeká už dlouho,
svatební šat obléct si, tak kde jsi můj slouho.
Tvář její prozradí, jak moc je jí smutno,
srdce vložit na dlaň, to není nutno.
Růži chce darovat svému princi,
ať on políbí její ruku, oplatí mincí.
Oddat se celá do jeho náručí,
život je těžký, život Tě naučí.
Pohádku prožít s ním, vřelou dlaň nastavit,
však nic se již nekoná, duši nech zastavit.
Slzy si utírá do krajkového kapesníčku,
touží jak malá po milostném psaníčku.
Já vidím ji stát za oknem stále,
tak otevři bránu a vejdi dále.
Já přeju Ti, princezno, svůdného rytíře,
na prince se vybodni, sic budeš na štíře.