Proč svět je takový?

Mám jedno veliké přání,
aby mír ovládl celý svět,
chceš uvěřit, že někdo tě chrání,
ale vzápětí - vezmeš to zpět.

Svět se mi vůbec nelíbí,
tolik zla, bídy a chudoby,
nevěř, když někdo jen přislíbí,
že jej změní, do lepší podoby.

Ale, kde jenom začít?
Vždyť vše je jenom v lidech!
Nestačí, stále se jenom mračit,
zbytečné je mluvit, o našich citech.

Lidé k sobě úctu nemají,
panuje jen nenávist a zášť,
cestu z kruhu začarovaného hledají,
jim nepomůže ani kouzelný plášť.

Kdy konečně růže začnou kvést,
kdy nebudou umírat děti hladem,
kdo bude za to zodpovědnost nést,
pořád jen důraz na něco kladem.

A v lepší svět není naděje!
Je mi z toho příliš smutno,
čekám, ale stále - nic se neděje,
nejvyšší čas začít, už je nutno.

Ať lidé mohou volně dýchat,
snad se v nich svědomí probudí,
nechci už o trápení a bídě slýchat,
ať se naděje v lepší svět nezlomí.