Pro ztracené vzpomínky do trávy se sehnem, k večernímu ohni po rocích ulehnem. Pradávná kytara rozezní jemně struny, které jsou skryté ve mně. Za luny svitu a třpytu hvězd pohádkou pro dospělé nech se svést. Jak navlékali jsme marně kapky rosy na stéblo, jak chodili jsme trávou bosi, jak nechávali jsme stopy v písku. A ty kapky - to byly perly na řetízku. Ještě jednou to zažít. Naposled. Prosím!