Pudřenka z perleti

Večer jak z hedvábí anebo ze sametu.
Vezmu si knížku pohádek a s princem od vedle pak tančím na parketu.
Nechce se mi jít nazpátek.
Pak spolu sedíme na zemi v kožešině,
v tom starém krbu oheň hřál
a muškát na okně se svými červenými květy
na nás tak mile pousmál.
Vytáhnu pudřenku po babičce,
Pudřenku starou,z perleti.
Do pudru jemně fouknu
a ten až k oknu doletí.
Na květy muškátu dosedal
ten jemný prášek z pudřenky
a muškát kvete klidně dál.
Já zavírám knihu pohádek.
U krbu sedím sama,
praskáním ohně kolíbaná.
S pudřenkou z perleti,
s tím princem na parketu,
co nebyl a není.
A čas tak letí...
Jak je ti?