Ráj...

Já můzu měl...
byla to můza..kterou sem moc chtěl..
zbarvená...zlatá....magická...
byla tak sladce lidská...
rty..naplněné teplou krví...
kéž by jsme už nebyli mrtví...
měl sem chut tě vidět...
měl sem chut tě slyšet...
ale bál se tě hledat...
mou touhu hasí žal...
už jsem vše vzdal...
budu jen sám...bez tebe...
já vidím slepě...
je tu zima...i žár.
otevřená rána na srdci..kde je studený požár...
vzpomínky mě táhnou zpátky k tobě...
chci dát červenou růži...aby zářila...na tvém hrobě...
od tý doby chci bejt sám...
stavím ti na hřibitově chrám...
ještě chvíly bych chtěl...mít tě vedle sebe..
to nejde...celé tělo mě zebe...
po ránu sem nemocný...
a večer zase žalostný...
hledám tě v sobě stále...
dále a dále...
naproti mě jen zrcadlo...
vzal sem kladivo...a rozbil ho...
viděl sem hvězdy...a vnich tebe...
tvé krásně oči...už nikdy nebudou u mě...
hledám tě v ráji...
já chci tě..co tě spasí?...
a tak jdu..do tohoto samétového ráje...
potakal sem tě...byla jsi růže...
a já jen posatva...
která byla rezavá...

Kalimero

Ráj...