Retro vzpomínka

Držím zas po letech v rukách malou knížečku
a čtu na druhé straně mnou opsanou básničku.
Nevím a nedozvím se, kdo tahle pěkná slova složil.
Zda ještě žije, nebo kde spíše svojí hlavu složil.
Vždyť už moje maminka do svého památníku si ji vepsala
a k dalšímu rozšíření mě ji předala.
Možná by mi řekly mé či jiné dnešní děti
v dnešní době internetu tohle již neletí.
Vždyť Ty jsi z jiného století.
Psát rukou památníky je již retro.
To již dávno ze stolu se smetlo.
Však ve mě těch dvanáct řádků vyvolává další vzpomínku
a teď právě Vám je předávám do vínku.
,,Ty něžná knížko má
schraň dárky drahých duší,
jež družná ruka podává,
když brzký rozchod tuší.
Snad snivou touhou po letech
se zaberu v tvé listy,
z nich ovane mně květný dech,
dech jara sladký čistý.
Pak znovu spletu u vínek
Tvé sladké něžné kvítí
a v říši blahých vzpomínek
v snech mládí budu dlíti.