Rozloučení

Procházím se po bytě,
byl to můj domov!
Utápím se v mysli,
je černá jak Mordor!

Přetáčím si život,
co se to děje?!
Ať se snažím jakkoliv,
prostě to nejde!

Rozloučit se s rodinou,
objetí s bráchou!
S člověkem co je mi na prvním místě,
který mi je tátou!

Nejdou zadržovat slzy,
prostě to jde samo
a ve chvíli kdy mě pouští,
tak padám na dno!

A chci říct.

Nikdo mi do života nedal,
to co mi dal on!
Moje srdce bije hlasitě,
jak ten nejsilnější zvon!
Už nebudeme poslouchat,
jak s námi mlátí puberta.
A jak na to myslím,
další slza mi odtekla!
Můj smích!
Bez tebe nebude stejný!
Kdo mi bude říkat,
jdi a někoho sejmi?
Pouštím tě z objetí
a ztrácím kus sebe!
A kdo mě zná tak to vidí,
celé tělo se mi klepe!

Probouzím se teď s pocitem,
že už tu nejsi!
Je tu jen půlka mě,
v hlavě den včerejší!

Píšu další slova,
které mi tě nevrátí!
A uvnitř sebe vím,
že v dobré se to neobrátí!