Sebepoškozování

Hnusný svět,
vše co v mém životě krásné bylo, už není,
tak co teď s tím?
to už se nic nezmění?

Možná jen pár věcí,
které jsou na nic,
až uvidím krev téci,
budu chtít ještě víc.

Krev z mé žíly teče,
už necítím chlad,
život se mi už nevleče,
už nemám ani strach.

Konečně umírám,
od všeho trápení,
proč ještě vzpomínám,
na chvíle s tebou strávený.

to už se nedovím,
mé tělo bezvládně leží,
co jsem chtěla, to vám už nepovím,
minuty už rychle běží,
tak co s tím,
tak to fakt nevím.

Chci být jako býlá holubice,
co nezná svého lety směr,
chci na světě být více,
ovšem smrt mu dává nový rozměr.

Chci být jako anděl bez křídel bílých,
letět pryč,
ve smutných chvílích,
tak prosím dejte mi klíč.

Klíč od truhly malé,
kde dopis je schovan,
mnohokrát máš na mále,
ale věř, že v mém srdci jsi chován,....

(tuto básničku bych chtěla věnovat lidem, kteří neví co chtějí nebo mají problémy a kvůli tomu si ubližijí...Ale sebepoškozování, to není řešení)