Hodina 14. nadchází
Třetí, čtvrtá nakonec minuta desátá přibývá
V tu chvíli někdo dveře zlehka odmiká
Tu stojí dáma krásných očí mající
Dobrých mravů znalá
A také dosti jistých věcí sečtělá
V obličeji hezká a také milá
Dlouhé no a však malá
Na zemi těžko stejnou dámu naleznout
Lákala mě hláskem kradmým
Já ale, ji nic neusnadním
Najednou – svět se houpe houpi – houp
„co se stalo“ vykřikl jsem náhle
Nechci ani věřit svým očím
„chci pryč“ raděj z okna skočím.
Už je pozdě, už mě svým ledovým lanem táhne.
Táhne k sobě blíž a blíž
To je můj konec
Slyším už kostelní zvonec
A v dáli vidím svůj hřbitovní kříž
Smrt byla ta dáma lstivá
Přišla náhle „škoda“
Teď už jen chlad do mého těla bodá
A konec – ten z věku nevyplývá.
PeopleSTAR (1 hodnocení)