Teče, pomalu a tiše,po podlaze rudá,
vedle plné číše, iž je to celkem nuda.
Teče, tryská, kypí, krev line se po zemi,
člověk zde leží skrytý, nenáviděn všemi.
Už odchází na onen svět, jen výdech slyším poslední,
smrt krásná jako květ, zmizí než se rozední.
rudá na zemi rozlita, číše plné,
nevinná krev prolita, při pohledu na tu hrůzu člověk strne.
Ďáblové, andělé, o duši bojují,
tělo již osamělé, tak se snad smilují,
Nad jeho duší, která Ďáblovi by patřit měla,
Rozkvete záhon růží, ze zbytků jeho těla.
PeopleSTAR (4 hodnocení)