Smuteční vrba hlavu kloní,
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Petřín - David Šlechtický
V potu stoupám od Újezdu kolem Máchy, který sní za mnou město ještě šumí přede m...
Básnička nádherně smutná - Raven
K ránu jsem vedl tesklivé řeči a pak noc skončila, jako když utne žena mi pravi...
Verše pro maminku
Na nebi vítr mráčky honí vesele, roznáší vzduchem vůni kytiček. Nastala druhá má...
V potu stoupám od Újezdu kolem Máchy, který sní za mnou město ještě šumí přede m...
Básnička nádherně smutná - Raven
K ránu jsem vedl tesklivé řeči a pak noc skončila, jako když utne žena mi pravi...
Verše pro maminku
Na nebi vítr mráčky honí vesele, roznáší vzduchem vůni kytiček. Nastala druhá má...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva