Smuteční vrba hlavu kloní,
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
Tři růže - Petronila Ševčíková
Noc oblékla si stříbrný plášť... snad, aby zalíbila se Měsíci... kdo ví... Přine...
Vedro k zalknutí - Raven
Co že ti Briti tak velice pijí dnes každá pinta padne do chuti asi že na ten sta...
Kameny na rozcestí
Našla jsem kameny na rozcestí, směrovku vepsanou každý ten kamínek. Na jednom ps...
Noc oblékla si stříbrný plášť... snad, aby zalíbila se Měsíci... kdo ví... Přine...
Vedro k zalknutí - Raven
Co že ti Briti tak velice pijí dnes každá pinta padne do chuti asi že na ten sta...
Kameny na rozcestí
Našla jsem kameny na rozcestí, směrovku vepsanou každý ten kamínek. Na jednom ps...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva