Smuteční vrba hlavu kloní,
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
PeopleSTAR (4 hodnocení)
Další příspěvky autora
Ojedinělé dny - Boris Pasternak
Ve vzpomínkách mi utkvěly všechny dny zimních slunovratů - každý tak ojedinělý, ...
Sonet o malování - Ondřej Grebík
Rád bych zkusil něco nové volba padla na sonet nebe bylo ráno rudé cítím se jak ...
Darovaný kvítek - Petronila Ševčíková
Podél cestičky voňavá louka kvete... svou vůní celou ji pokryje... Sehnul ses......
Ve vzpomínkách mi utkvěly všechny dny zimních slunovratů - každý tak ojedinělý, ...
Sonet o malování - Ondřej Grebík
Rád bych zkusil něco nové volba padla na sonet nebe bylo ráno rudé cítím se jak ...
Darovaný kvítek - Petronila Ševčíková
Podél cestičky voňavá louka kvete... svou vůní celou ji pokryje... Sehnul ses......
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva