Smuteční vrba - Petra Kadlčíková
Smuteční vrba hlavu kloní,
stojí tu sama bez lidí.
Dávno zvykla si na ten pocit,
že ji už nikdo nevidí.
Dávno utichl její hlas,
co ševelil jí ve vlasech,
teď zbývá jí už jen marný,
smutný vzdech.
Všechny písně co milovala,
už se z paměti ztratily,
je stará, tichá, nepotřebná,
jen občas ji navštíví motýli.
Je seschlá, jen srdce ještě
do hloubky jizvou zraněné,
cítí to velkou, tichou bolest,
života vyschlého pramene,
srdce její už je zlomené…..
PeopleSTAR (0 hodnocení)