Smutný konec

Sedím tu v koutě, tečou mi slzy.
Už nedá se říct že mě to mrzí.

Svítili hvězdy, vezls mě domů,
málokdo tu noc věřil by tomu,
že ten polibek co si mi dal,
se posledním polibkem pro nás dva stal.

Po týdnu přišla ironická zpráva,
ty sis o mě myslel že sem snad kráva?
Sms v amoku snadno se psala,
kéž by se zrovna ta zpět vrátit dala.

Sklenice prázdná, ty pořád nic.
Copak si nezasloužím od tebe víc?
Najít tě a udobřit - to sem hrozně chtěla,
rychlostí jak blesk za tebou jsem jela.

Nikdo neví co se s tebou děje.
Já upadla do beznaděje.

Se slzami v očích vracím se zpět
utopit v lihu ten hrozný svět,
usnout a doufat, že to byl jen
ten pro mě vůbec nejhorší sen.

Poslední zatáčka je blíž a blíž,
tiše si mumlám jen si neubliž.
Přidávám plyn, najednou rána.
Kéž by mě našli mrtvou až z rána.

Otvírám oči, nade mnou nebe,
já pořád stejně vidím jenom tebe.
Nepohnu rukou, krvácím všude,
nevěřím tomu, že to tak bude.

A tak sedím v koutě, tečou mi slzy.
Ted ty bys měl říct: "Tohle mě mrzí."



(Bohužel pravdivý příběh)